Zvukovou stránkou jazyka se zabývá fonetika a fonologie. Hlásky jsou základní prvky lidské řeči, skládají se z nich slova. Zaznamenávají se písmeny. Platí pravidlo 1 hláska 1 písmeno, výjimkou je např i/y – 1 hláska 2 písmena. Hlásky dělíme na samohlásky a souhlásky. Samohlásky dávají volný průchod vydechovanému proudu v mluvicích orgánech a dají se zpívat.(A E I O U Á É Í Ó Ú) U souhlásek vydechovaný proud naráží na překážku, nedají se zpívat a ústa jsou při jejich vyslovování př
Rozdíly: Hlavní rozdíl mezi zprávou a oznámením je ten, že oznámení vypovídá o události, která se teprve stane, přičemž někdy vyzývá k účasti (jako plakát, pozvánka, program kin, divadel, koncertů apod.), zatímco zpráva podává informace o tom, co se už stalo (někdy i s hodnocením), připomíná dávné události jako jsou výročí, nebo popisuje co se právě děje. Je aktuální, věcná, objektivní, stručná, nestranná, má nahradit osobní nepřítomnost, zachováváme chronologický postup. Nejvíce
každý větný člen může být: - holý - rozvitý - několikanásobný
ZÁKLADNÍ VĚTNÉ ČLENY: 1. Podmět (subjekt) - mluvnicky je nezávislý na jiném členu, shoduje se s přísudkem - vyjadřuje původce děje, nositele činnosti, vlastnosti, stavu, někdy i cíl děje. - je vyjádřen nejčastěji podstatným jmén
Věta vedlejší je mluvnicky závislá na jiné větě a zastupuje některý z členů věty řídící. Vedlejší věty se mohou, podle toho, jak se připojují k větám hlavním, rozdělit na: SPOJKOVÉ - uvozují se podřadicí spojkou (ale, že, když aj.) RELATIVNÍ - uvozují se a/ vztažným zájmenem (kdo, co, jaký aj.) b/ vztažným příslovcem (kdy, kde aj.)
Nebo je také můžeme dělit podle toho, co vyjadřují na:
Slovotvorba = nauka o tvoření slov; popisuje způsoby tvoření slov a slohotvorné vztahy k jiným slovům = jeden ze způsobů obohacování slovní zásoby - nová pojmenování jednoslovná vznikají na základě už existujících slov těmito způsoby: odvozování (derivace) - příponami město – městečko, městský - předponami - předměstí, předměstský skládání (kompozice) velkoměsto, vodovod, světlovlasý zkracování Čedok, ČTK
Souřadné spojení vět je spojení vět mluvnicky na sobě nezávislých, které však spolu obsahem souvisí (Pouliční ruch utichl a nad město se pomalu vznášela noc.)
● Souřadné poměry: slučovací - věty jsou si významově rovnocenné ►spojky - a, i, nebo, také, též, pak, potom, ani - ani,i - i, jak - tak, hned - hned, jednak - jednak např: Nebuďte sobečtí, také k druhým máte povinnost. stupňovací - druhá věta stupňuje význam věty první, je významov
Slohový postup je způsob podání a zpracování určitého tématu (např. řazení a rozvádění jedn. podtémat, výběr jazykových prostředků). Pro zpracování téhož tématu lze volit různé slohové postupy. V konkrétních projevech se mohou střídat nebo prolínat různé slohové postupy (např. v odborném textu se střídá postup popisný, výkladový a vyprávěcí). Postupy dělíme na 1. informační – je nejjednodušší, podává nám fakta ve věcných souvislostech (místo, čas) 2. vyprávěc
SUBSTANTIVA - podstatná jména ADJEKTIVA - přídavná jména Ohebné slovní druhy PRONOMINA - zájmena NUMERALIA - číslovky VERBA - slovesa ADVERBIA - příslovce PREPOZICE - předložky Neohebné slovní druhy KONJUNKCE - spojky PARTIKULE - částice INTERJEKCE - citoslovce
- ohebné slovní druhy se buď skloňují („deklinace“), to znamená, že se obměňují podle pádů, nebo se časují („konjugace“), to znamená, že se obměňují ze