Větné členy

1 ohlásit tlae tlačit .txt formát .txt formát
hodnocení: 2.18
1 2 3 4 5

základní větné členy: podmět, přísudek
rozvíjející větné členy: přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk

každý větný člen může být:
- holý
- rozvitý
- několikanásobný

ZÁKLADNÍ VĚTNÉ ČLENY:
1. Podmět (subjekt)
- mluvnicky je nezávislý na jiném členu, shoduje se s přísudkem
- vyjadřuje původce děje, nositele činnosti, vlastnosti, stavu, někdy i cíl děje.
- je vyjádřen nejčastěji podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou , infinitivem nebo jiným slovním druhem („výborně“neslo se sálem)
- otázka 1. pádu (kdo,co?)
· podmět nevyjádřený – je zřejmý z tvaru slovesa, z jeho koncovky
· podmět všeobecný – blíže neurčený, ale osobní (např.: všichni, člověk, lidé,někdo,.)
· podmět neurčitý – neznámý neživotný původce (např.: na půdě to zapraskalo)

2. Přísudek (predikát)
- je nezávislý na jiném větném členu; shoduje s s podmětem (shoda podle rodu nebo podle smyslu.
- vyjadřuje děj, přisuzuje někomu činnost, vlastnost, stav, změnu stavu
- je vyjádřen určitým tvarem slovesným, jménem se sponovým slovesem nebo jménem beze spony.
- otázka: co dělá podmět? co se s ním dějě?…
· přísudek slovesný (např.: Pavel čte. Dítě plakalo)
- je vyjádřen určitým tvarem slovesným slovesa plnovýznamového
- vytváří s podmětem dvojici
- shoduje se s ním v osobě a čísle, případně jmenném rodu
· přísudek slovesně jmenný
- je vyjádřen určitým tvarem slovesným slovesa neplnovýznamového + výraz jmenné povahy = přísudek složený, a to:
a) se sponovým slovesem (být, bývat, stát se stávat se)
+ adjektivum (např.: zahrada je krásná. Eva byla šťastná)
+ příslovce (např.: šaty jsou mi dobře)
+ infinitiv (např. : loupit není koupit)
b) s modálním slovesem (např.: mohl dosáhnout lepšího prospěchu)
c) s fázovým slovesem (např.: začal se učit němčinu)
· přísudek neslovesný
- věta neobsahuje určité sloveso, ale dělí se na část podmětovou a přísudkovou
Např.: přísloví, rčení,oznámení (Otec nemocen), tituly, s pomlčkou (Kniha-přítel člověka), citoslovce jako predikát (Myš šup do díry)


ROZVÍJEJÍCÍ VĚTNÉ ČLENY

1. Přívlastek (atribut)
- závisí na podstatném jménu
- závislost je vyjádřena v: rodě, čísle, pádě
- blíže určuje podstatné jméno
- je vyjádřen přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, podstatným jméně v pádě prostém (krásy hor), infinitivem
- otázka: jaký? který? čí?
· přívlastek shodný
- shoduje se s pods. jménem v: rodě, čísle, pádě (skloňuje se s ním)
- stojí většinou před podstatným jménem
- je většinou vyjádřen adjektivem, zájmenem, číslovkou
· přívlastek neshodný
- neshoduje se s podstatným jménem (při skloňování podst. jména zůstává v témže tvaru)
- stojí zpravidla za podstatným jménem
- je vyjádřen nejčastěji substantivem; zvl. v 2.p., nebo přivlastňovacím zájmenem
· přívlastek holý – nerozvinutý žádným větným členem
· přívlastek rozvitý – základem bývá rozvíjené adjektivum
· přívlastek několikanásobný – přídavná jména jedné významové řady; jejich pořadí lze změnit; jsou oddělena čárkou nebo spojkou souřadicí (a)
· přívlastek postupně se rozvíjející – řídící pods. jméno se rozvíjí nejdříve jedním adjektivním přívlastkem, pak celé spojení dalším výrazem; neoddělují se čárkou
· přívlastek volný – vyjadřující doplňující vlastnost, ale nepodstatnou; odděluje se čárkou; bývá rozvitý, stojí z a řídícím pods. jménem; jeho základem je přídavné jméno
- někdy se druh volného přívlastku povařuje za přístavek – je rozvitý; stojí za substantivem, ale jeho základ je substantivum
· přívlastek těsný – vyjadřuje vlastnost podstatnou (nelze ho vypustit beze změny smyslu slova); neodděluje se čárkou, může být rozvitý, stojí před nebo za podst. jménem

2. Předmět (objekt)
- závisí na slovese nebo na přídavném jménu
- vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterou slovesný děj přímo zasahuje, na kterou se orientuje nebo které se obsah předmětu týká
- je vyjádřen nejčastěji podstatným jménem, zájmenem, infinitivem
- vyskytuje se ve všech pádech kromě 1. a 5. pádu
3. Příslovečné určení
- závisí na slovese, přídavném jménu nebo příslovci
- je nejčastěji vyjádřeno příslovce, podst. jménem, infinitivem
- otázky: jiné než pádové
- vyjadřuje různé okolnosti děje a vztahy:
a) místa (kde, kam, odkud, kudy?)
b) času (kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často?)
c) způsobu – vlastního způsobu (jak?), míry (kolik, jako měrou, do jaké míry?), prostředku, zřetele, původu, výsledku
d) příčiny Ţ vyjadřuje příčinnou souvislost – důvodu, účelu, podmínky, přípustky
4. Doplněk
- má dvojí závislost – na podstatném jménu i na slovese
- vyjadřuje vlastnosti podstatného jména za jistého děje nebo je mu dějem přisuzován
- je vyjádřen: podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, infinitivem, přechodníkem
- doplněk může být shodný a neshodný
- doplněk závisí na plnovýznamovém slovese