Rusko

1 ohlásit tlae tlačit .txt formát .txt formát
hodnocení: 2.08
1 2 3 4 5

Rusko (Рос&# 1089;ия), oficiálním názvem Ruská federace (Рос&# 1089;ийс&a mp;#1082;ая Фед&#1 077;рац&am p;#1080;я), je s rozlohou 17 075 400 km² největší zemí na světě. Zahrnuje značnou část východní Evropy a téměř celou severní Asii. S počtem 142 milionů obyvatel je Ruská federace osmá nejlidnatější země na světě.
Sousedy Ruska jsou (od severozápadu proti směru hodinových ručiček): Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Bělorusko, Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čína, Mongolsko, znovu Čína a Severní Korea. Ruské Kurilské ostrovy jsou na dohled od Japonska a z ruské Čukotky je velmi blízko na Aljašku (USA).
Nezávislá Ruská federace vznikla při rozpadu Sovětského svazu na konci roku 1991; její území odpovídá bývalé RSFSR (Ruská sovětská federativní socialistická republika). První krok k nezávislosti se objevil v roce 1991, když byl zřízen úřad prezidenta Ruska jako protiváha úřadu Prezidenta SSSR.
Převažující část populace a průmyslové produkce bývalého Sovětského svazu je soustředěna právě v Ruské federaci. S většinou nástupnických postsovětských států utvořilo Rusko Společenství nezávislých států.
Po vzniku nezávislého, postsovětského Ruska v zemi propukla hluboká hospodářská a sociální krize, která trvala celá 90. léta. Většina státních podniků zkrachovala. Objevila se korupce a organizovaný zločin. Vědci z bývalého SSSR, především z oboru kosmonautiky, která je dnes v útlumu, odcházeli do USA, nebo do Japonska. V zemi se začal prosazovat organizováný zločin a hospodářská kriminalita. Vznikla vrstva extrémně bohatých a extrémně chudých obyvatel. V roce 1998 vyhlásilo Rusko státní bankrot. Až za vlády prezidenta Putina se začala hospodářská situace zlepšovat, zlepšilo se splacení ruských dluhů v důsledku růstu cen ropy a zemního plynu, jehož je Rusko významným exportérem. Výrazně vzrostly kapitálové investice. Na druhou stranu ale přibývají nová rizika, jako například terorismus nebo separatismus jednotlivých republik.
Závažný problém, představuje nízká porodnost, která obzvláště u obyvatel ruské národnosti patří mezi nejnižší na světě. Tento údaj se ovšem netýká některých neruských národností, zejména pak těch, u nichž převládají vyznavači islámu. Jejich porodnost je většinou vysoká, ovšem v současné době nepředstavují tak velký podíl obyvatelstva, aby mohli negativní trendy v celonárodním měřítku zvrátit. Rozdíl v porodnostech se však projevuje postupnou změnou poměru obyvatel těchto národností a etnických Rusů, která je patrná zejména v okrajových částech země.
Ve snaze zabránit separatistickým tendencím v oblasti severního Kavkazu zaútočila v 90. letech ruská armáda na Čečenskou republiku, jež se snaží odtrhnout a vyhlásit nezávislost. Časem se však válka změnila v partyzánský boj a čečenští teroristé začali páchat bombové útoky i v Moskvě.
Ruská ekonomika je v současnosti devátá nejsilnější na světě. Rusko má stále, i po obtížných 90. letech, klíčový význam ve světovém hospodářství. Od roku 1999 zažívá ekonomický růst, podílí se na něm jak zdražení surovin na celosvětových trzích, tak i restriktivní politika vlády vůči dovozu. Rusko má tak také aktivní obchodní bilanci; více vyváží než dováží.
V ekonomické aktivitě má dominantní postavení metropole Moskva, která, ačkoliv má pouze desetinu obyvatel země tvoří hrubý domácí produkt z jedné třetiny, je zde také nejvyšší životní úroveň v zemi. V průmyslu si také ještě významný podíl drží další velká města v evropské a jihovýchodní části státu. Severovýchod – Sibiř – pak v podstatě slouží jako surovinová základna.
Těžba surovin
Hlavními těženými surovinami jsou ropa, zemní plyn, hnědé uhlí a nikl. Významnými komoditami rostlinné a živočišné výroby jsou brambory, ječmen, pšenice, luštěniny, cukrová řepa; vepřové, drůbeží a skopové maso; rybolov. Rusko má ohromné zásoby ropy a titanu. V zemi existují velké společnosti, zaměřené na těžbu ropy (Jukos, Sibněft, Juganskněftěgaz)
Rusko je se 17 miliony kilometry čtverečními největším státem na světě. Na západě hraničí s pobalstkými republikami a Baltským mořem, na východě pak s Tichým oceánem. Reliéf je převážně rovinatý, mimo pohoří Ural, které tvoří hranici mezi evropským Ruskem a Sibiří a Kavkaz s nejvyšší horou Elbrusem ( 5 642 metrů). Na východ od Uralu leží jedna z největších nížin světa - bažinatá Západosibiřská rovina, protékaná veletoky Obu s Irtyšem a Jenisejem. Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států.Z Altaje vybíhá na východ horské pásmo Sajan a na mongolské hranici vrcholí Východní Sajan. Na severovýchod od něj hloubkou ( 1 620 metrů )Bajkal představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a zároveň jedinečný eksoystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny ( Vitimská, Aldanská ) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový ) až k Ochotskému moři. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotku, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících tichomořské pobřeží. Ruskou federaci obklopují moře tří světových oceánů (Severního ledového, Tichého a Atlantického ). Moře Severního ledového oceánu jsou poměrně mělká a povětšinu roku je pokrývá souvislá vrstva ledu. Vlastnosti moří Tichého a Atlantického oceánu jsou zcela odlišné. Vody těchto moří zamrzají jen na krátké období, případně vůbec a jsou velmi bohaté na ryby. Ruské řeky patří také k úmoří všech tří oceánů. Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem a hospodářsky nejvyužívanější Volha. Vyskytuje se zde také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí.
Rusko je rozsáhlou zemí, a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí. Pro počasí v severním a středním Rusku je charakteristické velké střídání teplot v průběhu roku. Jaro a podzim jsou o něco studenější než ve střední Evropě. Na druhé straně jsou zimy podstatně chladnější a to nejen na severu, ale také v centrálním Rusku. Na jihovýchodě, tedy v oblasti stepí jsou velmi nízké teploty v zimě a naopak velmi vysoké v létě, kdy také málo prší. Na černomořském pobřeží jsou zimy mírné a léta příjemně teplá. Pro oblast Sibiře jsou typické velice nízké teploty v zimě, léta jsou krátká a četnými srážkami. Celá Sibiř a Dálný východ se nacházejí v pásmu věčné zmrzlé půdy, která působí značné problémy při výstavbě.
Po celou dobou své dlouhé historie bylo Rusko křižovatkou euroasijského kontitnentu. První obyvatelé evropské části Ruska se usídlili v deltě řeky Don kolem roku 20 000 př. n. l. Až do příchodu Slovanů, kteří vtiskli Rusku jeho charakter, byly tyto oblasti střídavě ovládány různými kmeny. Založení Novgorodu roku 862 Rurikem z Jutska se pokládá za počátek národa Rusů. Nájezdy Tatarů však bránily dalšímu rozvoji rozsáhlého státu. Rok 1613 je počátkem vlády dynastie Romanovců, kteří dále rozšiřovali ruská území. Po roce 1721, kdy Petr I. Veliký přijal titul imperátora, byl oficiální název změněn na Ruské impérium a hlavní město bylo přesunuto z Moskvy do Petrohradu.
Dělnická revoluce roku 1905 byla předzvěstí dalších nepokojů. Napětí v carském Rusku vrcholí roku 1917 abdikací a následným zavražděním cara Mikuláše II. při bolševické revoluci vedené V. I. Leninem. Po říjnové revoluci vypuká v Rusku občanská válka, končící roku 1922 úplným vítězstvím komunistů a následným založením Svazu sovětských socialistických republik (SSSR). Moskva se opět stává hlavním městem. Po krutovládě Josefa Stalina a desetiletích studené války byl tento Sovětský svaz na samém pokraji hospodářského a společenského kolapsu. Koncem 80. let si vyžádal Michail Gorbačov větší prezidenstké pravomoci a připravil tak půdu pro vznik umírněné demokratické vlády Borise Jelcina v 90. letech. Ekonomické reformy však s sebou přinesly značné sociální otřesy a ekonomickou nerovnováhu. V dubnu 2000 byl Vladimír Putin zvolen novým ruským prezidentem a již tak vyčerpanému národu sdělil, že nastal čas dalšího utahování opasků.