Mongolsko

1 ohlásit tlae tlačit .txt formát .txt formát
hodnocení: 2.28
1 2 3 4 5

Mongolsko, oficiálním názvem Stát Mongolsko, je vnitrozemský stát ve střední Asii, hraničící na severu s Ruskem a na jihu s Čínskou lidovou republikou. Země zaujímá plochu 1 566 500 km² (dvacetkrát více než ČR), ale při pouhých 2,7 milionech obyvatel patří k nejřidčeji osídleným končinám světa.
Velkou část Mongolska pokrývají stepi s drsným podnebím, kde hlavním zdrojem obživy je kočovné pastevectví. Kromě vývozu vlněných tkanin (například kašmíru) a výrobků z kůže je důležitou složkou hospodářství těžba nerostných surovin (wolfram, hnědé a černé uhlí, měď, ropa).
Hlavním městem je Ulánbátar, jehož 844 tisíc obyvatel představuje jednu třetinu populace země. Dalšími městy jsou například Erdenet, Darchan a Čojbalsan. Území Státu Mongolsko se rozkládá na části území tzv. Vnějšího Mongolska, zatímco tzv. Vnitřní Mongolsko je dnes jako autonomní oblast součástí Čínské lidové repubiky.
Administrativní rozdělení
Mongolsko je rozděleno do 21 regionů (18 ajmagů a 3 města). Ajmagy jsou dále členěny na menší jednotky. Hlavní město je zároveň distriktem a subdistriktem.
Poloha a přírodní podmínky
Po vzniku Kazachstánu Mongolsko přestalo být největším vnitrozemským státem světa (zaujímá druhou pozici), je však státem nejvíc odlehlým od moře (700 km). V západovýchodním směru měří 2 392 km, od severu k jihu 1 259 km. Délka hranic činí 8 161 km, z toho 3 485 km připadá na hranici s Ruskem a 4 676 km představuje pomezí s Čínskou lidovou republikou.
Velká část země má charakter náhorní plošiny s průměrnou nadmořskou výškou přesahující 1 500 m; pouze 19 % rozlohy země se nachází pod úrovní 1 000 m. Nejnižším bodem je hladina jezera Choch núr (532 m) v nejseverovýchodnějším cípu země. Zatímco jihovýchod a jih Mongolska je jen mírně zvlněný a zbrázděný stržemi, na severu a zejména na západě se zvedají vysoká pohoří Východní Sajan, Changaj a Mongolský Altaj (s nejvyšší horou země Chüjtun vysokou 4 374 m), rozčleněná hlubokými údolími. Na jihu Mongolska pak daleko k východu vybíhá o něco nižší pásmo Gobijského Altaje. Celý jih a jihovýchod Mongolska zaujímá nejsušší a nejnehostinnější část země - poušť Gobi.
Mezi horami na západě se nachází celá řada velkých bezodtokých jezer; tato oblast bývá proto nazývána Jezerní pánev. Zde se prostírá největší mongolské jezero Uvs núr (3 350 km²), dále Char Us núr, Chjargas núr, Ačit núr aj. Další velké jezero, Chövsgöl núr (2 620 km²), leží na severu země. V kontrastu s jihem, postrádajícím stálé vodní toky, v severní části země existuje poměrně hustá říční síť. Největšími řekami jsou Orchon a Selenga, které odvádějí vodu do ruského jezera Bajkal, patří tedy k úmoří Severního ledového oceánu. Selenga je na dolejším toku při ruských hranicích dokonce využívána pro lodní dopravu. Východ země odvodňuje do čínského jezera Chu-lun a dále přes Amur do Tichého oceánu řeka Cherlen.
Historie
Ve 13. století bylo území dnešního Mongolska centrem Mongolské říše, největší říše všech dob. (Roku 1241 táhla mongolská vojska Moravou a vyplenila klášter Hradisko.) Po více než sto letech nadvlády se Mongolská říše rozpadla a země se vrátila do stavu vnitřních sporů a potyček, který vydláždil cestu k dobytí části Mongolska mandžuskou dynastií Čching ovládající Čínu v roce 1636. Tím došlo k rozdělení země na tzv. vnitřní (Čínou ovládané) a vnější Mongolsko. Ale i vnější Mongolsko bylo v roce 1691 podmaněno.
Vnitřní a vnější Mongolsko vyhlásilo nezávislost na Číně v roce 1911, avšak trvalejší nezávislosti dosáhlo pouze vnější Mongolsko, a to za podpory Ruska. Roku 1919 bylo vnější Mongolsko opět obsazeno Čínou, po rozšíření ruské občanské války na východ a díky hnutí pod vedením Dogsomyna Bodooa nebo Horloogiyna Dandzana se čínské jednotky stáhly zpět. Nezávislé Mongolsko bylo znovuvyhlášeno 11. června 1921.
Obyvatelstvo
Obyvatelé jsou Mongolové, v menšině jsou Kazaši. Obyvatelé vyznávají většinou buddhismus a až do 20. let 20. století psali vlastním písmem (dnes používají cyrilici) a žili kočovným způsobem života. Mongolskou peněžní jednotkou je 1 tugrik (MNT), který se dělí na 100 mungů.
Politický systém
Od roku 1990 je Mongolsko parlamentní republikou, Místní parlament se jmenuje Velký lidový chural. Dvě nejsilnější politické strany nesou názvy Mongolská lidově revoluční strana a Mongolská demokratická strana. V roce 1991 došlo k přejmenování oficiálního názvu státu z „Mongolská lidová republika“ na „Mongolská republika“.
V lednu 1992 byla přijata nová ústava vzdávající se socialismu a měnící název státu na Stát Mongolsko a vytvořila tak základ demokratickému vývoji. Mongolsko zůstalo neutrální ve věci mezinárodních událostí a otázkách.
V roce 2004 byla vytvořena v zemi velká koalice. Vládní program akce byl schválený Velkým Churalem v listopadu 2004. Program zdůrazňoval potřebu konsolidace demokracie a rapidně krátký ekonomický tlak na úkor ekonomického oživení. Hlavou státu byl jmenován prezident volený na dobu 4 let. Prezident Natsagyn Bagabandi byl zvolen v roce 1997.