Leopold II.

1 ohlásit tlae tlačit .txt formát .txt formát
hodnocení: 2.46
1 2 3 4 5

Leopold II.
, Vídeň – 1. března 1792) byl druhým českým králem, císařem římským a králem uherským z dynastie habsbursko-lotrinské.

Leopold byl až devátým dítětem císařovny Marie Terezie, ale v množství dcer její druhý nejstarší syn, který se dožil vyššího věku. V roce 1765 se oženil s dcerou španělského krále Karla III. Marií Ludovikou. Ve stejném roce po otci Františku I. Štěpánovi Lotrinském zdědil velkovévodství toskánské a usídlil se ve Florencii. Z tohoto místa sledoval překotné reformní počínání svého bratra Josefa II. na trůně ve Vídni a narozdíl od něj se stal postupně otcem 16 dětí, kterým se po zdravotní stránce ve velké většině případů dařilo dobře a tři čtvrtiny z nich byli synové. Leopold prováděl reformy (zrušení cechů, zrušení toskánské armády a její nahrazení občanskou milicí…) v postupných krocích a pokud možno v takové podobě, aby nevyvolávaly konflikty. Nebyl však zároveň zastáncem budování mohutného centrálního aparátu, který vznikal v sídle habsburské monarchie.

Do Vídně se přesunul až po smrti bezdětného bratra v roce 1790 jako posléze korunovaný císař Svaté říše římské a král uherský Leopold II. Rychle se rozhodl řešit zděděné problémy, které se nahromadily především v posledním roce Josefovy vlády. Pro uklidnění šlechty potvrdil zrušení berního a urbariálního patentu a církev si na druhé straně příblížil, když vrátil výchovu kněží z generálních seminářů do jejích rukou. Uvolnil také pořádání pro lid dříve obvyklých procesí či poutí. Byl otevřen k návrhům z nejrůznějších stran, protože věděl, že čím více jich bude, tím si bude moci vybrat více času na jejich prostudování a sloučení, které často ani nebude možné.

Klid se snažil Leopold II. nastolit i na dalších místech, kde jeho předchůdce vyvolal rozpory. Rychle ukončil mírem ve Svišťově tažení na Balkáně proti Turkům, protože potřeboval uklidnit Prusko. Podařilo se mu brzy zvládnout neklidnou situaci i na území Uher a povstání v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii). Postupem času stále více upíral zrak k Francii, kde již dávno zuřila revoluce, osobně se dotýkající jeho sestry Marie Antoinetty a především hrozila překročit hranice v podobě odezvy v jiných zemích. Vydal tedy s pruským králem Fridrichem Vilémem II. a saským kurfiřtem Fridrichem Albertem II. v Pilnici v srpnu 1791 deklaraci na jejímž základě byla další rok v únoru mezi Pruskem a habsburskou monarchií uzavřena spojenecká smlouva namířená proti revoluční Francii.

Leopold II. se od svého bratra odlišil z pohledu Čechů i tím, že nechal vrátit svatováclavské klenoty do Prahy a 6. září 1791 se v katedrále sv. Víta nechal korunovat českým králem. Císař česky rozuměl a v centru Čech tehdy dokonce pobyl několik týdnů. Nejen Praha žila touto událostí několik měsíců — technika se u příležitosti takovéto vzácné návštěvy předháněla s uměním, když se v Klementinu konala první česká průmyslová výstava a v Nosticově divadle pro změnu byla hrána objednaná Mozartova opera La Clemenza di Tito. Nový panovník byl přístupný mnoha setkáním, čili bylo i možné, aby se přímo seznámil s názory Josefa Dobrovského.

Císař Leopold II. zemřel nečekaně rychle sotva stačil stabilizovat poměry v zemi a její vnější vztahy.

Potomci
Leopoledem II. s manželkou Marií Ludovikou
Leopoledem II. s manželkou Marií Ludovikou

Leopold měl se svou ženou Marii Ludovikou Španělskou 16 dětí:

* Marie Terezie (1767–1827) ~ 1787 saský král Anton.
* František (1768–1835), jako František II. císař Svaté říše římské a jako František I. císař rakouský

1. 1788 Alžběta Vilemína Württemberská (1767–1790)
2. 1790 Marie Tereza Neapolsko-Sicilská (1772-1807)
3. 1808 Marie Ludovika Beatrix z Modeny (1787-1816)
4. 1816 Karolína Augusta Bavorská (1792–1873)

* Ferdinand (1769–1824), velkovévoda toskánský

~ 1790 Luisa Marie Amélie Tereza Neapolsko-Sicilská

* Maria Anna (1770–1809)
* Karel (1771–1847), generál

~ 1815 Henrietta Nassausko-Weilburská

* Alexandr (1772–1795), uherský palatin
* Albert (1773–1774)
* Maxmilián (1774–1778)
* Josef (1776–1847), uherský palatin

1. ~ 1799 Alexandra Pavlovna Romanovová
2. ~ Hermína Anhaltská
3. ~ Marie Dorothea Luisa Vilemína Karolína Württemberská

* Marie Klementina (1777–1801)

~ 1796 František I., král Obojí Sicílie a vévoda z Kalabrie

* Anton Viktor (1779–1835)
* Marie Amálie (1780–1798)
* Jan (1782–1859), generál a krátce zástupce císařství v parlamentu ve Frankfurtu v roce 1848.
* Rainer (1783–1853), lombardsko-benátský vícekrál

~ 1820 v Praze Alžběta Savojská

* Ludvík (1784–1864), člen rakouské státní rady a regent v období vlády císaře Ferdinanda I.
* Rudolf (1788–1831), olomoucký arcibiskup a kardinál