Friedrich Hayek

1 ohlásit tlae tlačit .txt formát .txt formát
hodnocení: 2.46
1 2 3 4 5

Friedrich August von Hayek (8. května 1899 Vídeň – 23. března 1992 Freiburg) patřil k významným ekonomům, politiologům a sociologům tzv. Rakouské školy. Proslul zejména svou obhajobou liberální demokracie a tržního hospodářství. Jeho rodištěm bylo Rakousko, velkou část života však strávil ve Velké Británii a USA.

V Británii také roku 1944 napsal svou proslulou knihu Cesta do otroctví, ve které kritisuje komunismus, nacismus a podobné ideologie, směřující k totalitnímu státu, jejichž kořeny nalézá v socialismu, jenž je taktéž terčem jeho kritiky.

Významné jsou jeho příspěvky v oborech jurisprudence a kognitivních věd.

V roce 1974 mu byla spolu s jeho ideologickým rivalem Gunnar Myrdalem udělena Nobelova cena za ekonomii.

Společenská a politická filosofie

I když je Hayek známý spíše jako ekonom než filosof, v druhé polovině své kariéry přispěl mnohým k společenské a politické filosofii, která se odvíjela především z jeho pohledu na limity lidských znalostí[1] a roli spontánního řádu ve společenských institucích. Jeho argumenty se přiklánějí k společnosti organizované na základě tržního řádu (ve kterém je státní aparát omezen pouze na udržování míru potřebného pro udržení funkcionality trhu jednotlivců) a jsou ovlivněny morální filosofií odvozené od gnozeologických teorií, které se týkají vrozených omezení lidského poznání.

Ve své vědecké filosofii Hayek silně kritizoval scientismus, jak nazval špatné pochopení v společenských vědách mylně nucených vědeckých metod, které jsou vlastně v rozporu s opravdovou vědou. Většinou to zahrnuje kombinaci starého filozofického (a zmateného) požadavku na demonstrativní obhajobu chybného pohledu zastánce sjednocení, že všechna vědecká vysvětlení jsou prostě lineární vztahy s dvěma proměnnými. Hayek upozorňuje na to, že mnoho částí vědy zahrnuje vysvětlení komplexních nelineárních fenomenů s mnoha proměnnými, a že společenská věda, zabývající se ekonomií a nekonstruovaným pořádkem se dá srovnat s tak složitými vědami, jako je například Darwinovská biologie (The Counter-Revolution of Science: Studies in the Abuse of Reason, 1952 a některé pozdější Hayekovy eseje v oblasti vědecké filosofie, jako Degrees of Explanation a The Theory of Complex Phenomena). V The Sensory Order: An Inquiry into the Foundations of Theoretical Psychology (1952) nezávisle vyvinul model Hebbianova učení a paměti, myšlenku, o které Hayek přemýšlel již v roce 1920, ještě před studiemi ekonomie. Hayekovo rozšíření konstrukce Hebbianovy synapse do obecné mozkové teorie si získalo pokračující pozornost mezi nejlepšími špičkami v oborech neurologie, kognitivních věd, informatiky a evoluční psychologie.