referáty

(1/1)
Počet referátu: 9


Zvuková stránka jazyka - (2.29)
Zvukovou stránkou jazyka se zabývá fonetika a fonologie. Hlásky jsou základní prvky lidské řeči, skládají se z nich slova. Zaznamenávají se písmeny. Platí pravidlo 1 hláska 1 písmeno, výjimkou je např i/y – 1 hláska 2 písmena. Hlásky dělíme na samohlásky a souhlásky. Samohlásky dávají volný průchod vydechovanému proudu v mluvicích orgánech a dají se zpívat.(A E I O U Á É Í Ó Ú) U souhlásek vydechovaný proud naráží na překážku, nedají se zpívat a ústa jsou při jejich vyslovování přivřena. Rozdě
Zpráva a oznámení - (2.19)
Rozdíly: Hlavní rozdíl mezi zprávou a oznámením je ten, že oznámení vypovídá o události, která se teprve stane, přičemž někdy vyzývá k účasti (jako plakát, pozvánka, program kin, divadel, koncertů apod.), zatímco zpráva podává informace o tom, co se už stalo (někdy i s hodnocením), připomíná dávné události jako jsou výročí, nebo popisuje co se právě děje. Je aktuální, věcná, objektivní, stručná, nestranná, má nahradit osobní nepřítomnost, zachováváme chronologický postup. Nejvíce jich nacházíme
Větné členy - (2.14)
základní větné členy: podmět, přísudek rozvíjející větné členy: přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk každý větný člen může být: - holý - rozvitý - několikanásobný ZÁKLADNÍ VĚTNÉ ČLENY: 1. Podmět (subjekt) - mluvnicky je nezávislý na jiném členu, shoduje se s přísudkem - vyjadřuje původce děje, nositele činnosti, vlastnosti, stavu, někdy i cíl děje. - je vyjádřen nejčastěji podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou , infinitivem nebo jiným slovním druhem (
VEDLEJŠÍ VĚTY - (2.11)
Věta vedlejší je mluvnicky závislá na jiné větě a zastupuje některý z členů věty řídící. Vedlejší věty se mohou, podle toho, jak se připojují k větám hlavním, rozdělit na: SPOJKOVÉ - uvozují se podřadicí spojkou (ale, že, když aj.) RELATIVNÍ - uvozují se a/ vztažným zájmenem (kdo, co, jaký aj.) b/ vztažným příslovcem (kdy, kde aj.) Nebo je také můžeme dělit podle toho, co vyjadřují na: 1.VĚTA PODMĚTNÁ Tato věta vyjadřuje podmět věty řídící, která tvoří její přísudkovou část. Nej
Tvoření slov - (2.3)
Slovotvorba = nauka o tvoření slov; popisuje způsoby tvoření slov a slohotvorné vztahy k jiným slovům = jeden ze způsobů obohacování slovní zásoby - nová pojmenování jednoslovná vznikají na základě už existujících slov těmito způsoby: odvozování (derivace) - příponami město – městečko, městský - předponami - předměstí, předměstský skládání (kompozice) velkoměsto, vodovod, světlovlasý zkracování Čedok, ČTK zvláštní způsoby: - změna jen významu beze změny formy, např. substantivizace adje
Styl odborný a jeho útvary - (1.93)
- styl odborných publikací, časopisů, učebnic→ cíl - poučit - slohový postup: popisný, výkladový, úvahový - slohové útvary: odborný popis, popis pracovního postupu, výklad, přednáška, úvaha, esej, kritika, recenze, glosa, aforismus, přísloví - základní požadavky: věcná správnost, úplnost, přesnost a jednoznačnost vyjádření, přehlednost Slovní zásoba odborného stylu - odborné názvy – termíny (odborná terminologie) 1) jednoslovná pojmenování a) speciální (v užším slova smyslu) – jen v
SOUŘADNÉ SPOJENÍ VĚT - (2.52)
Souřadné spojení vět je spojení vět mluvnicky na sobě nezávislých, které však spolu obsahem souvisí (Pouliční ruch utichl a nad město se pomalu vznášela noc.) ● Souřadné poměry: slučovací - věty jsou si významově rovnocenné ►spojky - a, i, nebo, také, též, pak, potom, ani - ani,i - i, jak - tak, hned - hned, jednak - jednak např: Nebuďte sobečtí, také k druhým máte povinnost. stupňovací - druhá věta stupňuje význam věty první, je významově závažnější ►spojky - ba, ba i,
Slohové útvary jednotlivých funkčních stylů, slohové postupy - (1.81)
Slohový postup je způsob podání a zpracování určitého tématu (např. řazení a rozvádění jedn. podtémat, výběr jazykových prostředků). Pro zpracování téhož tématu lze volit různé slohové postupy. V konkrétních projevech se mohou střídat nebo prolínat různé slohové postupy (např. v odborném textu se střídá postup popisný, výkladový a vyprávěcí). Postupy dělíme na 1. informační – je nejjednodušší, podává nám fakta ve věcných souvislostech (místo, čas) 2. vyprávěcí – vypráví nám nějaký děj, událo
SLOVNÍ DRUHY - (1.96)
SUBSTANTIVA - podstatná jména ADJEKTIVA - přídavná jména Ohebné slovní druhy PRONOMINA - zájmena NUMERALIA - číslovky VERBA - slovesa ADVERBIA - příslovce PREPOZICE - předložky Neohebné slovní druhy KONJUNKCE - spojky PARTIKULE - částice INTERJEKCE - citoslovce - ohebné slovní druhy se buď skloňují („deklinace“), to znamená, že se obměňují podle pádů, nebo se časují („konjugace“), to znamená, že se obměňují zejména podle osoby a času SUBSTANTIVA - podstatná jména § ko